Ne všechny krávy s vysokým BCS mají s přechodem na laktaci problémy

Termín „negativní energetická balance“ známe všichni. Většinou je vnímán negativně a někdy je dokonce diskutován, jako by se jednalo o „nemoc“. Tyto konotace jsou s největší pravděpodobností dány řadou asociací nalezených mezi negativní energetickou balancí a rizikem onemocnění během periparturientního období. Rovněž se často předpokládá, že negativní energetická balance je důsledkem nedostatku energie v krmení v poměru k energetické náročnosti mléčné produkce. Přesto většina, ne-li všechny, preventivní nutriční snahy o vyrušení negativní energetické balance selhávají.

Většina savců, včetně skotu, mobilizuje po porodu tuk a věří se, že tato strategie poskytla evoluční výhodu. Jak se přežvýkavci poprvé vyvíjeli ve volné přírodě s potenciálními hrozbami predátorů, je schopnost spoléhat se na již získané zdroje, jako je tělesný tuk, pro produkci mléka pro mládě velmi cenná. Za prvé proto, že si krávy mohly dovolit opustit oblasti s vysokou dostupností potravy, a tedy z oblasti, kde se také nejpravděpodobněji vyskytují dravci. A také proto, že krávy jsou po otelení obzvláště zranitelné. Nyní je již dobře známo, že kolísání zásob tělesného tuku vzhledem k porodu je z velké části podmíněno geneticky. Vývojově, ztráta tuku na počátku laktace zajišťuje přežití novorozeného telete a přírůstek tuku ve střední až pozdní laktaci je přípravou na další otelení. Tělesný tuk lze poté znovu mobilizovat při dalším otelení k dokončení cyklu. „Negativní energetická balance“ po otelení je tedy pouze přirozeným projevem normální fyziologické adaptace na porod. Není však pochyb o tom, že genetická selekce na vyšší mléčnou produkci zhoršila množství tuku ztraceného na počátku laktace a že takové množství představuje výzvu nejen pro metabolické zdraví, ale zejména pro zdraví jater.

Není neobvyklé, že během prvních týdnů po otelení je u moderních vysokoprodukčních dojnic mobilizováno až 40 kg tělesného tuku. To poskytuje značné množství energie pro produkci mléka, ale také představuje velkou výzvu pro játra. Jak se zvyšuje množství mobilizovaného tuku, stoupá množství NEMK v plazmě a jelikož je příjem NEMK játry úměrný plazmatickým NEMK, musí játra zpracovávat více tuku. Současně stoupá požadavek na glukózu a endogenní produkce glukózy prostřednictvím glukoneogeneze si může konkurovat s některými metabolickými substráty (např. oxaloacetátem) potřebnými k plné oxidaci NEMK. Výsledkem je, že některé NEMK jsou neúplně oxidovány a vyplaveny jako ketolátky (tj. acetoacetát a BHBA) nebo skladovány jako triglyceridy v játrech. Pokud jsou tyto procesy nadměrné, mohou vést ke ketóze a ztučnění jater. Dobře popsaná výživová strategie, o které je známo, že trvale zlepšuje zdravotní staví jater, omezuje přísun energie během suchostojného období pomocí krmné dávky, která obsahuje vysoké množství objemů s vysokým podílem NDF. Taková strategie připravuje krávu, aby se lépe vypořádala se zvýšenými koncentracemi NEMK, a často vede k většímu příjmu sušiny po porodu s menším výskytem metabolických onemocnění.

Zatímco je známo, že prevence nadměrného hromadění tělesného tuku při otelení je zásadní pro úspěch přechodu na laktaci, je také zřejmé, že některé krávy mají ve své podstatě lepší schopnost zpracovávat tuk. Nedávná práce vědců z Univerzity v Bonnu tento aspekt zdůraznila. Profil metabolitů pozorovaný v plazmě kolem tranzitního období byl použit k predikci, zda mají krávy normální BCS (<3,5) nebo vysoké BCS (> 3,75). Většina krav s vysokým BCS byla správně předpovězena jako vysoká BCS (13 z 19), ale 6 tučných krav bylo identifikováno jako normální BCS. Těchto 6 zjevně metabolicky zdravých, ale tučných krav, mělo podobnou ztrátu BCS a plazmatických NEMK po otelení jako ostatních 13 tučných krav, ale mělo mnohem nižší plazmatický BHBA, což ukazuje podstatný rozdíl v oxidační kapacitě NEMK. Tyto metabolicky zdravější krávy měly po otelení také vyšší příjem sušiny, což opět zdůrazňuje důležitost příjmu krmiva po otelení. Pochopení faktorů, které formují metabolismus dojnic k větší odolnosti, má velký význam pro zlepšení zdravotního stavu a udržitelnosti systémů produkce mléka. Úspěšná cesta k dospělým dojnicím začíná velmi brzy a nyní je zřejmé, že i intenzita krmení v prvních týdnech života ovlivňuje pravděpodobnost hladkého průběhu tranzitního období.