Pro každý stopový prvek existuje optimum

Pro dosažení tohoto cíle je zásadní jak hladina jednotlivých stopových prvků zařazených do krmné dávky, tak jejich forma. Příliš mnoho nebo příliš málo esenciálního stopového prvku může mít negativní dopad na pohodu a užitkovost dojnic (viz obr. 1). Vzhledem k tomu, že anorganické mikroprvky jsou relativně levné, je překrmování u dojnic poměrně běžné. Tento jev může vést jak k dlouhodobým zdravotním problémům, tak k problémům s dlouhověkostí.

Dvacet let nezávislého univerzitního výzkumu ukázalo, že vylepšené zdroje stopových prvků, jako jsou proteináty, komplexy a cheláty, a nyní i hydroxy mikroprvky, mohou mít pozitivní dopad na dosažení optimální úrovně užitkovosti a zdraví krav a zároveň mohou minimalizovat jakýkoli negativní dopad na životní prostředí. (viz obr. 2).

Zdroj mikroprvků, které jsou využívány ke splnění požadavků dojnic, může mít velký dopad na biologickou dostupnost, ale také na riziko nežádoucích účinků. Hydroxy formy stopových prvků jsou nerozpustné při pH 4 nebo vyšším. pH v bachoru by mělo být mezi 6 a 6,5, takže krystaly hydroxy mikroprvků jsou v bachoru v podstatě nerozpustné, čímž se udržuje optimální funkce bachoru. Ve slezu, kde je pH mezi 2 a 3, krystaly hydroxy formy disociují vrstvu po vrstvě a to vede k postupnému a trvalému uvolňování iontů stopových kovů do dvanáctníku. V důsledku toho je biologická dostupnost hydroxy mikroprvků vysoká, ale maximální koncentrace v trávenině zůstávají vždy nízké.

Prvním krokem je vždy určit správnou hladinu stopových kovů, která je vyžadována nad úroveň stopových kovů přítomných v základních komponentech krmné dávky, aby byly splněny celkové požadavky dojnice. Následně lze vybrat správnou hladinu a zdroj mikroprvků. To dojnici zajistí konzistentní úroveň základních stopových kovů potřebných k podpoře optimalizované pohody a užitkovosti. Při zvažování, jaký zdroj stopových prvků by měl být vybrán, existuje pět cílů.

Reaktivní formy stopových prvků, jako jsou sírany, mohou mít významný negativní dopad na stabilitu a biologickou dostupnost dalších základních živin (vitaminy, tuky, probiotika, prebiotika, aminokyseliny) obsažených v krmném doplňku. Síranové formy mikroprvků se běžně označují jako prooxidanty, což jednoduše znamená, že budou reagovat s jinými nestabilními molekulami přítomnými v krmivu. Měď a/nebo zinek mohou rychle urychlit oxidaci nechráněných zdrojů tuku v krmivu, což má negativní dopad na hodnotu tuku a také některých vitaminů rozpustných v tucích. Pokud je krmivo peletováno, vlhkost přítomná při procesu peletování může kovy ionizovat, což jim umožní fungovat jako antimikrobiální činidla proti drahým probiotikům, která mohla být do krmiva přidána. Hydroxy formy stopových prvků nemají na dostupnost základních živin přítomných v krmivu žádný z těchto negativních vlivů.

Sírany jsou v bachoru vysoce rozpustné, uvolňují vysoké hladiny reaktivních kovů, které negativně ovlivňují funkci bachoru. I když tyto vlastnosti mohou být cenné při použití síranu měďnatého a/nebo síranu zinečnatého při ošetření paznehtů, ale stanou se problematickými, když se použijí jako doplněk nezbytných stopových kovů dojnicím. Reaktivní zdroje stopových prvků mají negativní dopad na bachorovou mikroflóru, protože výrazně snižují stravitelnost NDF. Nezávislá studie ukázala, že nahrazení mikroprvků ve formě síranů stopovými prvky v hydroxy formě tuto negativní reakci eliminovalo, což vedlo k průměrnému 3bodovému zlepšení stravitelnosti NDF. Nedávné kvantitativní shrnutí hodnotící 11 nezávislých studií zjistilo, že zkrmování síranu měďnatého a zinečnatého mělo statisticky významný negativní dopad na stravitelnost NDF u dojnic v laktaci, což vedlo k poklesu stravitelnosti NDF o 1,7 bodu. Univerzitní výzkum ukázal, že každý rozdíl jednoho bodu v NDFd může představovat 0,25 až 0,3 kg denní produkce mléka.

Novější práce ukazují, že vyšší biologická dostupnost zinku vyplývající, z výživy hydroxyformou, má pozitivní vliv na imunitní systém a integritu tkáně střevní stěny. To zlepšuje funkčnost střevní bariéry, snižuje riziko vzniku „propustného střeva“ a systémového zánětu u dojnic během stresových období.

Vysoce rozpustné formy stopových prvků, jako jsou sírany, mohou významně snížit množství stopových kovů a dalších základních živin, které jsou dostupné pro absorpci ve střevním traktu. Když sírany narazí na vlhkost, rychle se rozloží a v bachoru své kovové ionty uvolní. To umožňuje iontu vytvořit nestravitelný komplex s mnoha esenciálními živinami, jako jsou fytáty, další makro a mikroprvky, oxaláty, aminokyseliny, a vytvořit tak nové komplexy, které již nemají pro dojnice žádnou hodnotu. Hydroxy mikroprvky tyto negativní účinky v bachoru v podstatě obcházejí. To má za následek, že do střevního traktu se dostane více biologicky dostupných stopových kovů pro absorpci, aniž by to ovlivnilo dostupnost dalších základních živin v krmné dávce.

Jakýkoli stopový prvek, který je zkrmován a není zvířetem absorbován, skončí v životním prostředí. Tento stav se neomezuje pouze na zkrmované mikroprvky, ale také na základní živiny a přísady, se kterými se iont stopových prvků navázal, jako je fosfor, fytáty, vyvazovače mykotoxinů atd. Hydroxy zdroje stopových prvků mohou významně snížit množství kovových komplexů, které jsou vylučovány do prostředí zlepšením vstřebávání esenciálních kovů a dalších esenciálních živin z krmné dávky.